POVÍDÁNÍ O BONĚ

Bona byla můj první pejsek s průkazem původu. Mým původním záměrem nebylo založit chovatelskou stanici, Bonu jsem si pořizovala jako psího kamaráda. Proč jsem volila zrovna pejska s PP? Chtěla jsem prostě typického představitele plemene a také mít kdykoliv otevřenou možnost absolvovat výstavy, zkoušky a uchovnění. Bona splnila všechny mé předpoklady o dobrém rodinném psu. Sice zpočátku nám dělalo problémy přivolání a poslouchání, jak už to tak u bíglů bývá, ale nehodila jsem flintu do žita. Chodily jsme pravidelně cvičit. I když jsem žádné velké zkušenosti neměla, přesto, že doma už jeden pes byl, nakonec se mi z ulítaného bígla podařilo vychovat velmi milého a spolehlivého kamaráda. Cvičení poslušnosti se brzy projevilo, vodítko jsme mohly odložit a dodnes chodíme volně bez strachu z nějakého útěku. Navštěvovaly jsme spolu cvičák agility, které ji moc bavilo a kde jsme vše dopilovaly, podnikaly dlouhé výlety do přírody a nakonec se nám výcvik hodil také na výstavách a Barvářských zkouškách honičů, kde se Bona umístila na krásném 6. místě, a které musela absolvovat k uchovnění. Povinný byl v té době také rentgen DKK, který v našem případě vyšel velmi dobře (0/0). No a následovalo krytí a samozřejmě i štěňátka. Po dvou vrzích, ve kterých odchovala dohromady 13 štěňat, se její chovná kariéra skončila. Jedna z jejich dcer dále pokračuje v chov. stanici "Sunny Side", a tak se Bona stala i mnohonásobnou babičkou. Momentálně tráví poklidné stáří u mých rodičů v Ostravě, ale často jezdí za mnou, aby dala trošku do latě tu naši ztřeštěnou smečku.

Od napsání tohoto povídání uběhla pěkná řádka dní. Bonuška už bohužel není mezi námi, umřela ve věku 15,5 let na srdeční selhání. Přestože je každý podobný odchod pejska velmi bolestný a smutný, budeme na ní vzpomínat s láskou i úsměvem na rtech. Bonuško, nikdy na tebe nezapomeneme!