PROČ VYŠETŘOVAT NA LUXACI PATELY?

Parson Russell teriéři sice nepatří mezi nějak zvlášť chorobami zatížená plemena, ale přesto se u nich mohou vyskytnout různá dědičná onemocnění. Mezi nejčastější a nejznámější patří tzv. luxace pately, laicky řečeno uvolnění, vymknutí kolenní čéšky, které může být způsobeno více na sebe navzájem navazujícími faktory. Čeho se toto postižení vlastně týká a jak se projevuje?

Luxace pately je poměrně častý problém trpasličích a malých plemen s kohoutkovou výškou okolo 35 cm a méně, nevyhýbá se ale ani psům větším nebo dokonce obřím plemenům. Způsob dědičnosti tohoto onemocnění není zatím zcela znám a dokázán, ale předpokládá se složitá polygenní dědičnost, to znamená dědičnost, kterou způsobuje více genů. Onemocnění se projevuje nesprávnou polohou čéšky, která je mnohdy držena ne zrovna pevnými vazy a vytlačována příliš plochým tvarem kolenní jamky. Pokud se jeden nebo všechny z těchto defektů při vývoji kolene projeví, může dojít k luxaci neboli posunutí či vytlačení pately z jejího původního místa. K tomu dochází především při pohybu, kdy takto postižený jedinec střídavě uvolňuje a nadzvedává zadní končetiny.  Postiženou nohu instinktivně natahuje tak, aby se tímto pohybem patela vrátila zpět do kolenní jamky. Častým jevem této choroby bývá také deformace zadních končetin podle stupně postižení, buď sudovitý postoj zadních končetin tvořící jakoby písmeno O nebo naopak kravský postoj, kdy zadní nohy připomínají tvar písmene X.

Známy jsou čtyři stupně postižení:

• 1. stupeň luxace

  U psa dochází k vymknutí čéšky při natažení zadní končetiny jen výjimečně a mnohdy si toho majitel nemusí ani povšimnout. Při tomto stupni postižení může, ale nemusí časem dojít k opotřebení kloubu, tzv. artróze. Artrózu způsobí sama čéška, která při ohybu kolene putuje sem a tam a tímto pohybem a třením poškodí chrupavku. Chovatelé a majitelé mnohdy zapomínají, že i tento stupeň luxace je dědičný, a že takto postižený jedinec může svou vadu a dispozice k ní předávat dál na své potomky a to dokonce i ve vyšším stupni.

• 2. stupeň luxace

  Pes poměrně často poskakuje, střídá končetiny a potřepává za pohybu zadními nohami. Těmito protipohyby se instinktivně snaží vrátit patelu na místo. Protože k tomuto jevu dochází velmi pravidelně a často, chrupavka se opotřebí mnohem dřív než u prvního stupně. Pokud psa šetříte a nezatěžujete, či podáváte kloubní preparáty, není operace vždy jediným řešením.

• 3. stupeň luxace

  Vymknutá patela se už sama na své místo nevrací, mnohdy musí manuálně pomoci sám majitel či veterinář. V tomto případě k artróze dochází poměrně brzy a včasná operace je nevyhnutelná, protože pes trpí bolestmi a má problémy s pohybem.

• 4. stupeň luxace

  Čéška je permanentně luxovaná, nedá se vrátit zpět ani mechanicky a pes má obrovské potíže s pohybem, který mu způsobuje značnou bolest. Tento stav se dá zmírnit jen operací, která však nikdy nemůže nahradit zdravé koleno a pohyb v plném rozsahu.

Jak už jsem uvedla výše, je luxace pately dědičnou chorobou, a proto je dobré ji v chovu důsledně hlídat a mít pod kontrolou. To se dá jedině odborným vyšetřením u veterináře, který k tomu má oprávnění a je posuzovatelem oficiálně k tomu určeným. Vyšetření je velmi jednoduché, provádí se bez narkózy, pouze pohmatem a není finančně náročné. Psi ho mohou podstoupit obvykle po dosažení jednoho roku věku. Výsledky jsou známy ihned a měly by se zapsat do průkazu původu psa. Jsou důležitou informací pro majitele, chovatele i další generace věnující se chovu. U Parson Russell teriérů není, z důvodu poměrně nízkého procenta případů, nutné na postižených jedincích chovat. Toto je však na individuálním zvážení každého jednotlivého chovatele. Záleží jen na něm, jestli chce podstoupit riziko spočívající v produkci dalších postižených a geneticky zatížených jedinců anebo snížit procento těchto případů vyřazením jednoho postiženého z chovu. Je sice pravda, že i po negativních rodičích se mohou, z důvodu předpokládané složité dědičnosti, narodit štěňata s luxací, ale procento výskytu u potomstva takových rodičů je daleko nižší a méně pravděpodobné než u chovných jedinců s postižením. Důkladnou selekcí se dá výskyt luxace pately v populaci silně omezit.

text (c) Leona Urbanová